Vaše cesta do armády
  • Aktuality
  • 14. 8. 2024
  • Autor: Agentura personalistiky AČR

Studenti o dobrovolném cvičení: Každý si sáhl na dno, ale bylo to super

"Každý z nás se dostal na své psychické dno. Ale když to člověk překonal, tak pak už to byla strašná zábava, poznali jsem nové lidi, naučili se plno věcí, prostě bomba,“ vyprávěla s nadšením čerstvá absolventka cvičení Barbora Kočí.

Vstávání v pět ráno, žádné volno, ztráta komfortu a vše dělat jen na povel. Plus stálý fyzický zápřah. Právě s tím nejvíce bojovala většina studentů, kteří se zúčastnili prvního dobrovolného vojenského cvičení uspořádaného nikoliv ve Vyškově, ale u 4. brigády rychlého nasazení ve výcvikovém prostoru Doupov a u 7. mechanizované brigády ve výcvikovém prostoru Libavá. Když si s nimi dva dny před přísahou přijeli na Doupov povídat armádní rekrutéři, měli za sebou den a noc nepřetržitého výcviku, právě čistili zbraně a zívali jako o závod. Přesto na nich byla znát hrdost, že měsíční cvičení zvládli.

Historicky unikátní projekt svedl na Doupově dohromady na začátku 86 studentů, jimž už bylo osmnáct let, chtěli si vyzkoušet armádní život a rozhodli se místo na klasickou letní brigádu přihlásit na vojenský výcvik. Za měsíc si vydělali kolem 30 tisíc. Nikdo z těch 69, kteří neodpadli a došli až do konce, ale peníze neřešil jako hlavní důvod. „Chci sloužit jako voják z povolání. Chci do aktivní zálohy. Chtěl jsem sobě i kámošům dokázat, že na to mám,“ zněly nejčastější odpovědi na dotaz, co je na výcvik přivedlo.

Všichni přiznali, že měli chvíle, kdy museli překonat sami sebe, aby se vším nesekli, nevrátili se domů a neužívali si prázdniny radši než v propocených maskáčích třeba v plavkách na koupališti. „Každý z nás se dostal na své psychické dno. Ale když to člověk překonal, tak pak už to byla strašná zábava, poznali jsem nové lidi, naučili se plno věcí, prostě bomba,“ vyprávěla s nadšením čerstvá absolventka cvičení Barbora Kočí (na snímku v úvodu článku). Až dostuduje, chce k Vojenské policii. Otec je voják, z jejího zájmu o armádu je nadšený. A maminka si prý už taky zvykla.

První týden byl nejhorší

Na cvičení se Bára ocitla mezi neznámými lidmi. „Všichni, kdo se mnou měli jet, mi na poslední chvíli řekli, že se bojí a že nepojedou. S novými lidmi jsme si ale sedli strašně dobře, všichni jsme si pomáhali a chceme se potkávat i po cvičení. Už plánujeme společné akce,“ popsala to, s čím ze základního výcviku neodjíždí rozhodně sama. A pochvalovala si i instruktory: „První týden nám přišli strašně přísní. Ale jak jsem si postupně začali zvykat na vojenský režim, tak se ukázalo, že jsou fajn. Všichni se nám snažili pomoct, nikdo se nás nesnažil potopit. Jen jsme museli pochopit, že určitá přísnost a vztah nadřízenosti a podřízenosti k armádě prostě patří.“

S armádou chce spojit svůj život i další z frekventantů kurzu Marek Halamka, student Střední školy diplomacie a veřejné správy v Mostě. Letos se úspěšně zapojil do stipendijního programu Ministerstva obrany a až bude mít za rok po maturitě, nastoupí k dělostřelcům ve středočeských Jincích. „Pro mne bylo tohle cvičení úžasná možnost, jak si zkusit práci vojáka, naučit se nové věci a zlepšit se jak po fyzické stránce, tak i mentálně – člověka to nejen zocelí, ale dá mu to i nějaký řád do budoucna,“ přiblížil své zkušenosti.

Chcete to také zkusit?

#Prilezitost

Stejné dobrovolné vojenské cvičení, jakým prošli studenti u 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády, mohou zájemci absolvovat několikrát do roka u Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve Vyškově. Podmínky účasti i náplň cvičení jsou naprosto totožné, stejně jako odměna. Ta za čtyři týdny činí zhruba 30 tisíc korun.

Proč z původních 86 zájemců dokončilo výcvik o 17 méně? „Důvody byly různé. Někdo se zranil, někdo ztratil motivaci, někdo se nebyl schopen vyrovnat se ztrátou komfortu a se systémem fungování v armádě,“ vypočítal nadporučík František Vintr ze 44. lehkého motorizovaného praporu v Jindřichově Hradci, který výcvik na Doupově celý měsíc řídil. U části studentů, kteří jsou zhruba o deset let mladší než on, byla podle něj znát velká fixace na rodinu a na vlastní pohodlí. „Někdo měl problémy s úklidem, někdo si neuměl správně umýt ešus. Pro mne úsměvné věci, ale pro řadu z nich to bylo všechno nové.“

Nedostali nic zadarmo

Studenti se museli naučit všechny znalosti a dovednosti, s nimiž ze základního výcviku běžně odcházejí budoucí vojáci z povolání nebo příslušníci aktivní zálohy. „Plán byl nadupaný, museli absolvovat všechny předměty, jak to stanovují předpisy. V tom nebyl žádný rozdíl mezi námi a Vyškovem,“ vysvětlil v rozhovoru zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení, plukovník generálního štábu Michal Hajduch. Je přesvědčen, že cvičení nováčků přímo u útvarů jsou cestou, v níž by stálo za to pokračovat. „Všichni, kdo výcvik dokončili, k tomu přistoupili dobře. Měli zájem se něčemu naučit, makali na sobě a myslím, že je to bavilo. Všichni se také fyzicky zlepšili,“ uvedl.

O tom, že pro ně cvičení bylo přínosné, i kdyby nakonec nešli dál armádní cestou, jsou ostatně přesvědčeni i sami frekventanti. „Jasně, že si tady každý musel vyjít ze své komfortní zóny, ale dalo se to vydržet. A o to víc si pak bude každý vážit normálního života,“ je přesvědčena studentka a absolventka doupovského výcviku Bára. A ostatním dodává odvahu: „Ať se toho hlavně nikdo nebojí a když bude mít příležitost, ať si to sám vyzkouší. Stojí to za to.“

Studentské dobrovolné cvičení pohledem zástupce velitele 4. brn

Rozhovor

Plukovník generálního štábu Michal Hajduch je přesvědčen, že pořádání dobrovolných vojenských cvičení u jednotlivých vojenských útvarů, jako tomu bylo v případě studentského výcviku na Doupově a Libavé, je správná cesta do budoucna. Celý rozhovor se zástupcem velitele 4. brigády rychlého nasazení si přečtěte zde.

Z party civilistů se stali vojáci

„Pro mne bylo tohle cvičení úžasná možnost, jak si zkusit práci vojáka, naučit se nové věci a zlepšit se jak po fyzické stránce, tak i mentálně – člověka to nejen zocelí, ale dá mu to i nějaký řád do budoucna,“ přiblížil své zkušenosti Marek Halamka, který se letos úspěšně zapojil do stipendijního programu Ministerstva obrany a až bude mít za rok po maturitě, nastoupí k dělostřelcům ve středočeských Jincích.

„Pro mne bylo tohle cvičení úžasná možnost, jak si zkusit práci vojáka, naučit se nové věci a zlepšit se jak po fyzické stránce, tak i mentálně – člověka to nejen zocelí, ale dá mu to i nějaký řád do budoucna,“ přiblížil své zkušenosti Marek Halamka, který se letos úspěšně zapojil do stipendijního programu Ministerstva obrany a až bude mít za rok po maturitě, nastoupí k dělostřelcům ve středočeských Jincích.

V závěru čtyřtýdenního dobrovolného cvičení už studenti nevypadali jako partička, která se chystá na víkendový výlet, ale jako skuteční vojáci.

V závěru čtyřtýdenního dobrovolného cvičení už studenti nevypadali jako partička, která se chystá na víkendový výlet, ale jako skuteční vojáci.

Jaký to byl rozdíl oproti prvnímu dni, kdy si je instruktoři vyzvedli v žateckých kasárnách, se může přesvědčit každý sám.

Jaký to byl rozdíl oproti prvnímu dni, kdy si je instruktoři vyzvedli v žateckých kasárnách, se může přesvědčit každý sám.

Ještě před středeční přísahou dostali všichni úspěšní absolventi základního výcvikového kurzu osvědčení o jeho absolvování. Předával jim je zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení, plukovník generálního štábu Michal Hajduch.

Ještě před středeční přísahou dostali všichni úspěšní absolventi základního výcvikového kurzu osvědčení o jeho absolvování. Předával jim je zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení, plukovník generálního štábu Michal Hajduch.

Součástí závěrečné bojové hry byl i noční přesun a nocleh v lese. Každý si musel sám vybudovat provizorní přístřešek. Pro hodně studentů to byla zcela nová zkušenost.

Součástí závěrečné bojové hry byl i noční přesun a nocleh v lese. Každý si musel sám vybudovat provizorní přístřešek. Pro hodně studentů to byla zcela nová zkušenost.

O tom, že si při čtyřiadvacetihodinové "bojovce" někteří sáhli na dno, svědčí nejedna fotka z výcviku. Ale překonali se a došli do cíle.

O tom, že si při čtyřiadvacetihodinové "bojovce" někteří sáhli na dno, svědčí nejedna fotka z výcviku. Ale překonali se a došli do cíle.

„Pro mne bylo tohle cvičení úžasná možnost, jak si zkusit práci vojáka, naučit se nové věci a zlepšit se jak po fyzické stránce, tak i mentálně – člověka to nejen zocelí, ale dá mu to i nějaký řád do budoucna,“ přiblížil své zkušenosti Marek Halamka, který se letos úspěšně zapojil do stipendijního programu Ministerstva obrany a až bude mít za rok po maturitě, nastoupí k dělostřelcům ve středočeských Jincích.

„Pro mne bylo tohle cvičení úžasná možnost, jak si zkusit práci vojáka, naučit se nové věci a zlepšit se jak po fyzické stránce, tak i mentálně – člověka to nejen zocelí, ale dá mu to i nějaký řád do budoucna,“ přiblížil své zkušenosti Marek Halamka, který se letos úspěšně zapojil do stipendijního programu Ministerstva obrany a až bude mít za rok po maturitě, nastoupí k dělostřelcům ve středočeských Jincích.

V závěru čtyřtýdenního dobrovolného cvičení už studenti nevypadali jako partička, která se chystá na víkendový výlet, ale jako skuteční vojáci.

V závěru čtyřtýdenního dobrovolného cvičení už studenti nevypadali jako partička, která se chystá na víkendový výlet, ale jako skuteční vojáci.

V závěru čtyřtýdenního dobrovolného cvičení už studenti nevypadali jako partička, která se chystá na víkendový výlet, ale jako skuteční vojáci.
Jaký to byl rozdíl oproti prvnímu dni, kdy si je instruktoři vyzvedli v žateckých kasárnách, se může přesvědčit každý sám.
Ještě před středeční přísahou dostali všichni úspěšní absolventi základního výcvikového kurzu osvědčení o jeho absolvování. Předával jim je zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení, plukovník generálního štábu Michal Hajduch.
Součástí závěrečné bojové hry byl i noční přesun a nocleh v lese. Každý si musel sám vybudovat provizorní přístřešek. Pro hodně studentů to byla zcela nová zkušenost.
O tom, že si při čtyřiadvacetihodinové "bojovce" někteří sáhli na dno, svědčí nejedna fotka z výcviku. Ale překonali se a došli do cíle.
„Pro mne bylo tohle cvičení úžasná možnost, jak si zkusit práci vojáka, naučit se nové věci a zlepšit se jak po fyzické stránce, tak i mentálně – člověka to nejen zocelí, ale dá mu to i nějaký řád do budoucna,“ přiblížil své zkušenosti Marek Halamka, který se letos úspěšně zapojil do stipendijního programu Ministerstva obrany a až bude mít za rok po maturitě, nastoupí k dělostřelcům ve středočeských Jincích.
V závěru čtyřtýdenního dobrovolného cvičení už studenti nevypadali jako partička, která se chystá na víkendový výlet, ale jako skuteční vojáci.
Jaký to byl rozdíl oproti prvnímu dni, kdy si je instruktoři vyzvedli v žateckých kasárnách, se může přesvědčit každý sám.
Ještě před středeční přísahou dostali všichni úspěšní absolventi základního výcvikového kurzu osvědčení o jeho absolvování. Předával jim je zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení, plukovník generálního štábu Michal Hajduch.
Součástí závěrečné bojové hry byl i noční přesun a nocleh v lese. Každý si musel sám vybudovat provizorní přístřešek. Pro hodně studentů to byla zcela nová zkušenost.
O tom, že si při čtyřiadvacetihodinové "bojovce" někteří sáhli na dno, svědčí nejedna fotka z výcviku. Ale překonali se a došli do cíle.
„Pro mne bylo tohle cvičení úžasná možnost, jak si zkusit práci vojáka, naučit se nové věci a zlepšit se jak po fyzické stránce, tak i mentálně – člověka to nejen zocelí, ale dá mu to i nějaký řád do budoucna,“ přiblížil své zkušenosti Marek Halamka, který se letos úspěšně zapojil do stipendijního programu Ministerstva obrany a až bude mít za rok po maturitě, nastoupí k dělostřelcům ve středočeských Jincích.
V závěru čtyřtýdenního dobrovolného cvičení už studenti nevypadali jako partička, která se chystá na víkendový výlet, ale jako skuteční vojáci.
Jaký to byl rozdíl oproti prvnímu dni, kdy si je instruktoři vyzvedli v žateckých kasárnách, se může přesvědčit každý sám.
Ještě před středeční přísahou dostali všichni úspěšní absolventi základního výcvikového kurzu osvědčení o jeho absolvování. Předával jim je zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení, plukovník generálního štábu Michal Hajduch.
Součástí závěrečné bojové hry byl i noční přesun a nocleh v lese. Každý si musel sám vybudovat provizorní přístřešek. Pro hodně studentů to byla zcela nová zkušenost.
O tom, že si při čtyřiadvacetihodinové "bojovce" někteří sáhli na dno, svědčí nejedna fotka z výcviku. Ale překonali se a došli do cíle.
„Pro mne bylo tohle cvičení úžasná možnost, jak si zkusit práci vojáka, naučit se nové věci a zlepšit se jak po fyzické stránce, tak i mentálně – člověka to nejen zocelí, ale dá mu to i nějaký řád do budoucna,“ přiblížil své zkušenosti Marek Halamka, který se letos úspěšně zapojil do stipendijního programu Ministerstva obrany a až bude mít za rok po maturitě, nastoupí k dělostřelcům ve středočeských Jincích.

Sdílejte